OBJEVOVÁNÍ SARDINIE Z PALUBY PADDLEBOARDU

Než se naplno rozjela pádlovací sezóna v Čechách, rozhodla se část našeho týmu odjet na pár týdnů poznávat krásy Sardinie a udělat si takové soukromé soustředění na vodě. Sardinie je nádherný ostrov, právem nazývaný jako evropský Karibik. Jelikož jsme jej objížděli kolem dokola, psát zde o každém místě, které jsme navštívili, a líbilo se nám, by vydalo možná i na knihu. Proto jsme se rozhodli zveřejnit zde doporučení jen na tři místa, která byste si podle nás neměli nechat ujít.

Capo Carbonara

Znáte špagety carbonara? A co takhle mys Capo Carbonara? Najdete jej na jihu Sardinie nedaleko města Villasimius. Jak už to u mysů bývá, je ze tří stran obklopený mořem, což je pro vodní sporty ideální. Pokud nejsou vhodné podmínky pro ježdění na východě, můžete zkusit západní stranu a naopak. My jsme si zde nejen suprově zapádlovali, ale také jsme měli štěstí na vlny a párádně si zasurfovali. Pozor, voda je na jaře ještě studená, proto doporučujem dlouhý neopren tlutší než 3/2 mm. Solidní výber neoprenů najdeš u našich kamarádů z Brna na mysticstore.cz.

Na své si tu přijdou i milovníci klasické, ne jen té vodní, turistiky. A plážovým povalečům, těm se určitě bude líbit pláž Giunco s velmi jemným pískem a pozvolným vstupem do vody. U mysu se nachází také jezírko, na kterém je ovšem pádlování zakázáno. Ale i kdyby nebylo, stejně byste si tam moc nezajezdili, protože jezero je velmi mělké. Zmiňujeme ho tu ale z toho důvodu, že na něm můžete potkat hejno růžových plameňáků, kteří jsou u turistů oblíbenou atrakcí.

S’Archittu

S’Archittu je menší městečko na západním pobřeží Sardinie. Když si jej najdete na Googlu, z obrázků vám bude určitě hned jasné, proč jsme si zrovna tam chtěli zapádlovat. Hlavní dominantou tohoto města je největší přírodní most Sardinie. Původně se jednalo o jeskyni, kterou voda a vítr změnily v devítimetrový kamenný oblouk. Proplutí na paddleboardu skrz tento přírodní úkaz pro nás bylo zajímavým zážitkem.

Ačkoliv ze břehu se může zdát, že voda je zde příliš mělká, nenechte se zmást. Moře je „pouze“ tak nádherně čisté, že dohlédnete až na dno. Důkazem vám může být i fakt, že se zde v roce 2001 konal světový šampionát v potápění. I my jsme u kamenného oblouku dva potápěče potkali, proto bylo třeba dávat pozor, abychom někoho nedopatřením nepřejeli.

V S’Archittu není jen tato atrakce. Plavbu si můžete užít mezi několika kamennými ostrůvky nebo se vydat na opačnou stranu a z vodní hladiny si prohlédnout zříceninu věže Torre di Su Puttu. Na internetu jsme se dočetli, že z věže údajně vede chodba až do moře. Část chodby by měla být přístupná potápěčům, ale jelikož jsme se drželi nad hladinou, nemůžeme to potvrdit.

La Pelosa

Naše putování Sardinií začalo vyloděním v Olbii a pokračovalo podél východního pobřeží na jih, z něj na západ, a tak nám na závěr zůstalo severní pobřeží ostrova. Trochu jsme dumali nad tím, zda se nám sever bude líbit, jestli nás po všech krásách, které jsme viděli, nebude nudit. Naše obavy se hned s prvním navštíveným místem rozplynuly. V oblasti kolem La Pelosa je to nejazurovější moře, jaké si vůbec dovedete představit. A to není vše. Z místní pláže je po vodě přístupných několik malých ostrůvku. Na dvou z nich si opět můžete prohlédnout kamenné věže, které zde zanechala civilizace Nuraghů. 

Věž na ostrově Isola Piana je dobře přístupná, a pokud se nebojíte výšek, užijete si z ní nádherný výhled po okolí, tak jako my.

Nejzajímavější podívanou nám nabídl nejvzdálenější ostrov, Isolla dell Asinara. Jedná se o druhý největší ostrov u břehů Sardinie, který kdysi býval vězením. Díky nedotčené přírodě zde byl v roce 1997 vyhlášený národní park. Z průvodců jsme věděli, že na ostrově by měli volně žít albínští osli. A víte co? My jsme je opravdu potkali. Nevíme sice, jestli to byla náhoda, nebo se běžně chodí pást ke břehu, kde jsme zakotvili, ale byli tam, sympatický pár sardinských oslů.

Postřehy z cesty

Závěrem si dovolíme pár obecných postřehů. Co se týká paddleboardingu, tak ten se zatím na Sardinii netěší takové popularitě jako u nás, v Čechách. Půjčovny paddleboardů byste na ostrově hledali stěží, proto je lepší jet s vlastním paddleboardem. Nebo si můžete přijít k nám do showroomu paddleboard půjčit, rádi přihodíme i pár tipů, které se do článku nevešli. Po ostrově jsme cestovali Volkswagnem T4, který pro nás byl těch pár týdnů i domovem. Celkově jsme byli tříčlenná posádka, pokud počítáme i našeho čtyřnohého parťáka, australského ovčáka Bouďáka. 

Se psem jsme nikde neměli problém, dokonce bychom řekli, že Sardové mají psy rádi podobně jako Češi.

Na ostrově je, ostatně jako v celé Itálii, zakázáno kempovat mimo oficiální kempy. Když jsou kempy ještě zavřené, policie toleruje spaní v autě, tedy za podmínek že nikoho nerušíte a svoje kempingové vybavení necháte schované. Co se týká jídla a pití, tak počítejte, že odpoledne, v době siesty, se v restauraci nenajíte ani si nic nekoupíte. Když už trefíte otevírací dobu, která ne vždy odpovídá tomu, co říká strejda Google, tak i to nejlevnější víno a nejlevnější těstoviny budou výborný. Prostě budou!

Díky za pozornost a pádlu zdar!

Baru & Ondra