MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY - Jesenická přehrada - 23. - 25. července 2021

Koncem července se na Jesenické přehradě v Chebu konalo  v pořadí již čtvrté MČR v paddleboardingu pod záštitou ČFSUP. Startovní pole se každým rokem výrazně rozšiřuje a také vyrovnává. Závodu se zúčastnila více než stovka paddleboarďáků  nejen z Čech a Moravy, ale dorazili i závodníci ze Slovenska, Německa či Holandska. Závodilo se v kategoriích OPEN, HOBBY a DĚTI.

V pátek po O jsme dorazili na místo. Zázemí závodu bylo v prostorách koupaliště Dřenice. Celé mistrovství bylo v režii místního klubu TJ Lokomotiva Cheb a České Federace Stand Up Paddle. Potkal jsem se tu téměř po roce se svým tradičním rivalem a kamarádem Tomem Grošupem, který se od zimy připravoval na slunečné Mallorce v tamějším klubu Marbalsup. Na první pohled bylo patrný, že mu tenhle přestup náramně prospěl a že přijel ve slušný formě. Vyzkoušeli jsme si společně trať sprintu, která se jako obvykle startovala ze břehu, po zhruba 100 metrech otočka kolem jedné ze čtyř bojí, na levou nebo pravou stranu dle výběru a strategie závodníka, a zpět. Závod končil na břehu proběhnutím cílového oblouku s pádlem v ruce. Ano i tady se někdy rozhoduje závod, jelikož velké množství závodníku při seskočení z prkna upadne, zakopne, nebo jim vypadne pádlo z ruky.

Závod začal rozjížďkami, dále následovalo semifinále a finále A nebo B. Z rozjížďky se mi podařilo hladce postoupit pohlídanou jízdou za zády slovenského borce Matěje Šmídy, který taky přijel ve slušný fazoně. Semifinále mělo být jen formalitou pro můj postup do finále. Přistoupil jsem k němu příliš lehkovážně a vystartoval docela vlažně. To mělo za následek, že jsem se dostal do kontaktu s vedle jedoucím závoďákem a trochu ztratil, v  obrátce pak přišel další kontakt a já neměl vůbec jednoduchou pozici. Do cíle jsem jel ve vlnách na nepostupové pozici, když v tom jeden ze závodníků přede mnou seskočil příliš brzo, zakopl a zaplul pod vodu. Díky tomu se mi podařilo z posledního postupového místa proklouznout do finále. Na start velkého finále jsem se nepostavil v příliš dobrém rozpoložení, věděl jsem, že kolem mě je spousta skvělejch sprinterů a po předchozí zkušenosti jsem věděl, že stačí malá chybka, zaváhání a je konec nadějí na dobrej výsledek. Primární taktika byla zaměřit se na středovou levotočivou boji, o kterou nebyl v předchozích startech takový zájem jako o tu krajní. Jenže start se líp povedl mým soupeřům a já se dostal za ně. Vidím ale, že všichni zvolili stejnou taktiku a míří ke středové bóji. K té levé jede jen Grošák, tak se vydávám jeho cestou a točím hned za ním. Ostatní se na druhé bóji slušně pobili a výrazně ztrácí. Do cíle si pro prvenství s přehledem jede Grošák, následován německým kabrňákem Martinem Teichmanem, který točil u pravotočivých bójí, a já je oba následuju na třetím místě. V cíli moc nedokážu pochopit, co se stalo, že jsem ke třetímu místu přišel jako slepej k houslím, ale o tom závodění v týhle disciplíně občas taky je. Díky třetímu místu jsem byl tedy v boji o celkové prvenství a titul mistral ČR, který se uděluje za nejlepší součet umístění ze všech tří disciplín.

Druhý den byl na řadě technical race, disciplína, která mě každým rokem chutná víc  vzhledem k tomu, že mám na boardu postupně větší jistotu. Taky stavitelé trati se čím dál více zdokonalují a připravují si pro nás i pro diváky slušnej kolotoč včetně joker lap, kde se dá trať v jednom z kol výrazně zkrátit. Opět bylo nutné nejprve podstoupit rozjížďky, jelikož jinak bychom se na trati všichni pobili. Ve finále jsem vystartoval docela slušně a dostal jsem se po prvním kole na třetí pozici. Při průjezdu do druhého kola volím hned joker lap a dostávám se před své soupeře na první místo a mám v následujícím kole výhodu klidné vody a prostoru na bojkách. Za mnou visí Martin Teichman z Německa, který se při dalším přeběhu dostává přede mě a tím získává první pozici. Já se v tu chvíli
propadám na druhou příčku, ale někteří závoďáci si ještě nevybrali joker lap, tak se pořadí ještě může výrazně zamíchat. A to se taky stalo. V posledním kole si trať zkracuje Tom Grošup a dostává se na úroveň Martina. Já těsně za nimi sleduju jejich přímý souboj o první místo. Kluci si na žádné z bojek nic nedarovali a nakonec do cíle na první pozici dobíhá Tom Grošup. Výsledné pořadí je tak stejné jako ve sprintu.

Neděle patřila long distance. Závod měřil zhruba 12 km a jeho trať vedla skrze dominantu Jesenické přehrady, zatopený most neboli Golden gate, jak mu místní přezdívají. Startovalo se hromadně ze břehu. Nejlépe odstartoval Grošák, který se zabydlel na první pozici, následován Fílou Kubinou a mnou. Společně jedeme asi dva kilometry, než nás rozčísla vlna projíždějícího člunu. Nejlépe toho využil Tom, který si vlnu chytil a získal tím malý náskok, mě vlna zatáhla mírně do leva a Fílu pěkně vykoupala. Zezadu se na vlně dotahuje Brano Šrámek na Martina Teichmana a tvoří skupinu. Rozhodl jsem se je následovat s představou, že společně Grošáka dojedeme. Za klukama jedu zhruba kilometr a půl, ale Grošák se nám za tu dobu znatelně vzdálil. Rozhodl jsem se tedy vzít si na starost tempo, kluci se zařadili za mě a já věřil, že tuhle stíhací jízdu dáme. Po větru do toho šlapu, dávám jeden sprint za druhým, abych se dotáhnul na první místo. Postupně se mi to daří, v jednu chvíli zpomaluji s tím, že před sebe pustím kluky, aby se podíleli na stíhací jízdě a já si trochu oddychl, nicméně neúspěšně. Tak jsem musel pokračovat sám. Při průjezdu do druhé poloviny závodu se na Grošáka dotahuju na několik metrů, ale zůstalo mi jen málo sil na překonání vlny a dotáhnutí těch posledních pár metrů. Grošák mě navíc už cítil za zády, nepovoloval v rychlém tempu a nedovolil mi se dotáhnout. Stále jsem to však nevzdával a pokusil se o docuknutí ještě jednou před obrátkou, ale Grošák byl jednoduše silnější. Do cíle jsem se blížil na druhém místě, ale za zády si vezl dva pasažéry, kteří se před cílem rozhodli finišovat. Já už neměl žádné fyzické ani morální síly jejich tlaku čelit a závod jsem dokončil na čtvrtém místě mírně zklamán a rozladěn. Závod jsem chtěl vyhrát a mrzelo mě, že mě kluci ve stíhačce nechali samotnýho, ale to holt byla taktika a beru to. Na vítězství jsem neměl, ale těší mě celkový umístění na druhém místě a titul vícemistra republiky beru všema deseti.

Obrovská gratulace všem zúčastněným a poděkování pořadatelům, jelikož se jednalo o perfektní akci a laťku nastavili hodně vysoko. V dalším reportu se rozepíšu, jak se vedlo na finálovém závodu Českého poháru ve Veselí nad Lužnicí. Ale o tom až příště...

Pádlu zdar!

Ondra

Foto: Martin Hladík - Česká federace stand up paddle