2022 ICF STAND UP PADDLING (SUP) WORLD CUP BUDAPEŠŤ

Třetí červnový víkend od pátku do neděle, 17 - 19. června, proběhl závod světového poháru v maďarském hlavním městě, Budapešti. Závod se konal na rekreačním jezeře Loopa, který má srovnatelné rozměry jako plzeňský Bolevecký rybník, nicméně pořadatelé zde dokázali uspořádat velmi kvalitní událost.

Na závod se podařilo přilákat několik závodníků ze širší i užší světové špičky v čele s rodákem z Nové Kaledonie a úřadujícím mistrem světa Noicem Garioudem. Pozvánku dostali i dva čeští závodníci - aktuální „numero uno“ českého ženského paddleboardingu Iva Dundová, a taky Ondra Petrák, tedy já, autor článku. 😃

DEN 1. – pátek – long distance

V pátek nás čekal závod long distance. 9 kilometrů ve třech kolech se startem ze břehu. Během dopoledního rozjetí panovalo totální bezvětří a vypadalo to na závod na hladké vodě, nicméně asi tak 5 minut před startem, když už byli všichni srovnaní na startovní čáře a připraveni vyrazit, nás náhle pořadatelé stáhli, že se blíží bouřka. Ta nás nakonec obešla, nicméně mraky s sebou přinesly silný vítr, který mělké jezero slušně rozvlnil. Během chvíle se tedy situace změnila a vypadalo to na zajímavej závod. Asi za deset minut nás opět nahnali ke startovní linii a odstartovalo se stylem beach start, tedy běžet ze břehu do vody s prknem v ruce, naskočit a jet.

Tuhle disciplínu jsem docela ladil na jarním soustředění na Sardinii tak jsem si věřil, že bych mohl odstartovat slušně a chytit přední skupinku. Opak byl však pravdou. Odstartoval jsem tragicky a čelo závodu mi ihned ujelo. V prvním kole jsem ještě předjel několik pro mě neznámých závodníků a utvořili jsme skupinku s rakouským borcem Chrisem Taucherem a ukrajinským talentem Damodarou Mokhniukem. V tu chvíli jsme už ale ztráceli hodně na přední pozice, po prvním kole jsme se vystřídali s Chrisem, který vedl naši skupinku, já poté udělal několik chyb a nechal jsem si Chrise ujet, to samé se stalo Damovi a náš vláček se rozdělil. V tu chvíli už nemělo cenu to nějak extra hrotit a dojel jsem si v klidu pro 7. místo. Ale ke spokojenosti jsem měl daleko.

Daleko lepší start měla Iva Dundová, která se v prvním kole držela s první italskou závodnicí, nicméně po té se z ničeho nic propadla až na čtvrté místo, než zjistila, že si táhne za flosnou slušnej chomáč řas, který ji citelně zpomaloval v jízdě. Nezbývalo jí než seskočit do vody a brzdu odstranit ručně. Poté už si v klidu dopádlovala pro čtvrté místo. Oba nespokojení jsme se těšili na sobotu, kdy jsme se chystali spravit si chuť ve sprintu.

Závodu se zúčastnil ještě jeden český závodník, Michal Dlask, který se statečně pral s větrem a svými soupeři v kategorii 40+. Nevedl si vůbec špatně, dokonce se pohyboval na hranici stupňů vítězů, nicméně po smolném pádu do vody, jej prkno sfouknuté větrem udeřilo do hlavy. Závod pro něj skončil, když jej pořadatelé museli stáhnout a s rozseknutou hlavou odvézt na motorovém člunu na břeh. Následně jej sanitka odvezla do nemocnice na šití, kde jsme ho později s Ivčou vyzvedli. Hezky tím korunoval smolný den pro českou výpravu.

DEN 2. – sobota - sprint

Ani jeden z nás se nepovažuje za sprintera, ale paradoxně to byl závod, který nám oběma s Ivčou docela sednul. Mě ten den čekaly 4 starty:

Rozjížďka - postup z prvního místa.

Čtvrtfinále - postup z prvního místa.

Semifinále - postup ze čtvrtého místa do finále!

Pro mě nečekanej postup, ale hodně vydřenej a bolavej. Tři sprinty asi v hodině a půl byli znát. Startovalo se z vody, pádlovalo se 200 metrů rovně a cíl byl na břehu s doběhem asi 20 metrů pískem do kopce. V semifinále mi při seskočení z prkna málem vyply nohy a místo v cíli jsem skončil s hubou v písku, ale hecnul jsem se a klaplo to.

Ivča ze své rozjížďky hladce postoupila. Odpoledne nás tedy oba čekalo velké finále. Já si dojel pro 6. flek v konkurenci několika nejlepších sprinterů na světě, který jednou úplně jiný bomby.  Iva si dojela pro parádní 3. místo v hodně vyrovnaným závodě. Takže se dá říct, že jsme si chuť spravili. 🙂

DEN 3. – neděle – technical race

Nedělní technical race se jel ve stejném eliminačním formátu jako sprint. Tedy rozjíždka, čtvrtfinále, semifinále a finále. V rozjížďce a ve čtvrtfinále jsem cítil náročnost předchozího dne snad v každym kousku těla a v obou závodech jsem sice hladce prošel do dalších kol, ale cítil jsem, že s takovym unavenym výkonem se do finále nepodívám. V semifinále jsem narazil na soupeře, o kterých vím, že když neudělám koninu, tak je dokážu porazit. Postup tedy nevysel příliš vysoko a byl jsem připravenej tam nechat vše jako v předchozím dni. Na startu jsem se na doporučení Ivči postavil víc vlevo, kde byla cesta k první bojce přímější. Stejný záměr měli i ostatní moji souputníci, tak tam bylo docela těsno. Na startu se stalo to nejhorší, co se mohlo stát, a to že jsem se ihned po náběhu do vody srazil se soupeřem z Maďarska a nebyl jsem schopnej záběru. Školáckou chybu jsem se snažil na trati odčinit, ale v trati už nebylo příliš prostoru pro předjetí, tak jsem se teda musel smířit s finále B. Do toho jsem nastoupil s čistou hlavou a s tim, že chci konečně předvést čistou jízdu, která mě bude bavit a to se povedlo do puntíku. Od startu do cíle jsem si držel prvenství a nikoho jsem před sebe nepustil. V cíli jsem měl smíšený pocity radosti z povedený jízdy, ale zklamání z neúčasti ve finále A. Tak snad příště.

Po naší jízdě následovalo finále A žen. Ivča vystartovala neuvěřitelně a během několika bojek si vypracovala solidní náskok. Vypadalo to na suverénní jízdu, ale na předposlední bojce trochu zaváhala a dala soupeřkám šanci ji dojet. Byl jsem přesvědčenej, že vítězství má v kapse, dle toho jak suverénně si počínala Ovšem na poslední pravotočivé bojce ji dvě soupeřky atakovali, a to tak že se jedna zasekla špičkou vepředu a druhá vzadu na jejím prkně. Nebylo možné je setřást jinak, než že je shodí rukou, aby mohla pádlovat, jenže než se ji to povedlo, ostatní závodnice už se přes ni přehnali a Ivča si tak dojela pro smolné umístění. Bylo to hodně na hranici fair play, dokonce i podala neoficiální protest k vedení závodu, ty ale jen pokrčili rameny a svedli to na povětrnostní podmínky. Nezbývá než se z toho poučit a příště již podobné kontakty nepřipustit.

Co říct závěrem? Světový pohár v režii Maďarů probíhal stejně hladce jako loňské mistrovství světa u Balatonu, čehož si jako závodník velmi cením.

Díky za pozornost a pádlu zdar!

Ondra

Foto: Dagmar Taucher