2022 ICF STAND UP PADDLING (SUP) WORLD CHAMPIONSHIPS

Vrchol sezony připadnul na září a já spolu s dalšími závodníky z České republiky a Slovenska jsme se vydali na mistrovství světa do polské Gdyně. Ocelově šedá modř Baltského moře nás ani trošku nešetřilo. Na programu byly klasicky tři disciplíny – sprint, long distance a technical race.

Sprint probíhal v přístavu skrytém před nepříznivými podmínkami Baltského moře. Rovná trať sprintu dlouhá zhruba 180 metrů se jela eliminačním způsobem zhruba po 9 závodnících. Loni na MS jsem sprint vynechal, nicméně letos se mi na domácích i zahraničních závodech ve sprintu celkem dařilo, tak jsem se do něj pustil s očekáváním nějakého slušného výsledku. Bohužel jsem se hned v první jízdě potkal s havajskym divočákem a pozdějším suverénním mistrem světa Connorem Baxterem, kterej mě ihned po startu vyškolil a já totálně zapomněl, jak se pádluje. Během závodu jsem se pral o třetí až čtvrtej postupovej flek, ale svůj nezmar jsem korunoval pádem do vody. Tak takovej výprask jsem nečekal, ale nedá se nic dělat. Naštěstí v závodě ještě figuroval jinej černej kůň v českém dresu, Sam Peška, kterej sprintoval SUPrově a dotáhnul svoje počínání až do finále, kde obsadil fantastickou 7 příčku!

Druhý den nás čekal long distance. Předpověď nevypadala úplně příznivě, vítr přes 10 m/s nadělal s mořem pořádnou neplechu a pořadatelé byli nuceni závod několikrát přesunout. Ve vzduchu viselo i zrušení závodu, jelikož pohyb na vodě nebyla úplně lákavá a už vůbec ne bezpečná aktivita. Naštěstí počasí se trochu umoudřilo a pořadatelé nás do závodu pustili. Závod na 4 kola, kdy se jely dva ukrutný kilometry tam proti větru a vlnám a dva docela zábavný kilometry po vlnách zpět, dal dohromady 16 kilometrů totálního paddleboardingu. Spousta závodníků se rozhodla do závodu vůbec nenastoupit. Tuhle variantu jsem taky zvažoval, ale rozhodnul jsem se to hecnout a ve stylu co tě nezabije…. jsem se na start postavil po boku parťáka ve zbrani Toma Grošupa- Ten start závodu, okomentoval jak kdybychom šli do bitvy s kopím a štítem jako Sparťani v bitvě u Thermopyl. Nahnali nás po pás do vody a čekali jsme na starotvní signál. Ve tvářích všech bylo vidět napětí, jelikož podmínky byly přísný i pro profíky. První kolo celkem uteklo, ve druhym kole začalo startovní pole řídnout, jelikož závodníci postupně závod vzdávali. Tahle eventualita mě pronásledovala po celou dobu závodu, ale snažil jsem se soustředit na každý jednotlivý záběr a nemyslet na to. Při nájezdu do posledního kola jsem si na chvilku sednul na prkno a rozhlídnul se kolem sebe. Břeh byl tak blízko a cíl závodu tak daleko, ale kousek za mnou byl Tom, kterej vypadal, že si to "užívá" podobně jako já. Tak teda ještě jedno kolo. Bolelo to, ale přežili jsme a závod jsme zdárně dokončili. Do cíle to úspěšně dotáhnul i iron man Jarda Soukup v kategorii 40+. Vítězem závodu se stal Michael Booth, který nám s Tomem nadělil asi 40 minut!

Třetí den byl na pořadu dne technical race, závod dlouhej zhruba 800m. Trať byla vytyčená sedmi bojemi a eliminace se jela opět po devíti závodnících. Podmínky už byly lepší, ale tělo mi dávalo jasně najevo, že náročnej závod long distance ještě dlouho ucítím. Ze svojí jízdy jsem nepostoupil já ani nikdo z dalších českých závodníků v mé kategorii. Tak jsme v pozdějších fázích závodu mohli jen obdivovat schopnosti a výkonost jakými disponujou top závodníci z celýho světa, kterým dominoval opět Connor Baxter z Havaje.

Fantasticky si počínala česká reprezentantka v kategorii 40+, Staňka Pulkrábková, která si v semifinále jela pro jasný postup do finále, nicméně na poslední bóji ji srazila vlna od kolem projíždějícího člunu a bohužel o postup přišla. Nicméně si získala ohromný respekt nejen v očích české výpravy. Za zmínku stojí i parádní výkon čtrnáctiletýho Matyáše Soukupa, který opanoval dětský závod a naznačil, kam by mohla směřovat budoucnost našeho sportu.

Tak takovej byl závod Mistrovství světa v paddleboardingu 2022 pořádaný mezinárodní kanoistickou federací. Závod, který v mém podání nebyl úplně z nejpovedenějších, co se týká výkonosti a česká výprava taky nebyla příkladem týmovosti, nicméně to byla opět obrovská zkušenost pro nás všechny. Obrovský dík patří Petrovi Cemperovi, který do místa konání přivezl materiál pro část týmu a hlavně postavil stany v místě konání závodu a poskytl nám skvělé zázemí, které nám celé zápolení hodně zpříjemnilo a ulehčilo. Díky Petře.

Pádlu zdar!

Ondra